90 let - 90 příběhů

Stiassné odchody i návraty aneb oslavte s námi 90 let vily Stiassni.

V roce 2019 uplyne rovných devadesát let od okamžiku, kdy byl dokončen nový domov pro rodinu textilního podnikatele Alfreda Stiassni. Pro jejich židovský původ měl život v luxusní vile na jižních svazích brněnské Masarykovy čtvrti krátké trvání, a to pouhých devět let. Jakých bylo devět stiassných let, kam rodina odešla a vrátili se někdy zpět domů? Seznamte se s jejich osudem díky speciální výstavě vzniklé ke kulatému devadesátiletému výročí od dostavění vily Stiassni.

Výstava bude realizována přímo na prohlídkové trase vily a bude její nedílnou součástí. Celkem devadesát pečlivě vybraných artefaktů složených z archiválií, fotografií, stavebních prvků, ale i osobních předmětů či vzpomínek přiblíží návštěvníkům stavbu vily i rodinu Stiassni. Hlavní myšlenkou celé výstavy je: "90 let - 90 příběhů".

Celá výstava je zamýšlena tak, aby nijak nenarušila atmosféru rodinné vily, ale spíše naopak, aby podpořila a dokreslila život jedné z nejbohatších průmyslnických rodin v Brně a citlivě tak doplnila expozici, kterou si návštěvníci mohou prohlédnout za doprovodu kvalifikovaného průvodce.

Připomeňte si společně s námi osud domu a rodiny Stiassni díky 90 příběhům, které budeme postupně odkrývat. Každý pátek, počínaje měsícem červencem, zveřejníme 3 vybrané příběhy, a to zde na webové stránce vily, ale rovněž na našem facebookovém profilu. Tak nás nezapomeňte sledovat a prožívat tak s námi každý týden nové střípky stiassné historie.

Záštitu nad výstavou převzal ministr kultury doc. Mgr. Antonín Staněk, Ph.D.

1. vstup do areálu vily stiassni

Vila Stiassni je umístěna do centra rozlehlé stavební parcely, proto s ohledem na její umístění vznikl na vstupním okraji pozemku samostatně stojící objekt.

Podle původní plánové dokumentace jej tvořila dvojice drobných přízemních budov s rovnou střechou, jejichž funkce byla zamýšlena pro ubytování řidiče a pro ustájení koní. Vnější plášť budov kombinuje prvky kamenného soklu a hladkých omítkových ploch, jejichž puristickou estetiku zvýrazňují kamenné okenní šambrány. Typologicky navazují na další stavby v areálu a odkazují tak na specifický rukopis architekta Ernsta Wiesnera. Oproti současnému řešení (přestavba proběhla v 80. letech), které vytváří díky velkorysému zastřešení širokého průjezdu jakousi monumentální vstupní bránu, byla původní koncepce mnohem více komorní. Vnější okraje obou budov byly propojeny zdí, do níž byl zakomponován samostatný průchod se vstupem pro pěší a běžný průjezd s dvoukřídlými vraty pro vozidla. Nejstarší dochovaný snímek objektu dokumentuje již výrazné zarostení vnějších ploch popínavou zelení a podtrhuje tak jeden z možných záměrů celé zdejší realizace coby příměstského domu v přírodě.

2. Opěrná zeď u vstupu

Ohraničení pozemku vily Stiassni směrem do ulice Hroznová bylo od samého počátku stavby limitováno záměrem města Brna realizovat v těsné blízkosti pozemku spojení ulic Hroznová a Neumannova.

Žádost o povolení zřídit opěrnou zeď byla v roce 1929 schválena, v průběhu následujícího roku byla dokonce její realizace objednána a práce zahájeny, ale kvůli dlouhodobým neshodám s odkupem a výměnou pozemku se rodina Stiassni do svého odjezdu do emigrace celkového dokončení nedočkala. Výsledná podoba zdi, která ve své maximální výšce mnohonásobně překračuje původní povolený rozměr 1,2 metru, byla realizována až na počátku 40. let 20. století, kdy v objektu sídlilo tzv. Offizierskasino německé okupační armády.

3. vila stiassni a její nádvoří

Vilu si nechal pro svoji rodinu postavit brněnský textilní továrník Alfred Stiassni, který společně s manželkou Hermine oslovil odborníka na slovo vzatého, a to tehdy velmi vyhledávaného brněnského architekta Ernsta Wiesnera, který v letech 1927–1929 stavbu realizoval.

Zamýšlený finální rozsah areálu, překračující tři hektary, vyvolal potřebu výrazného zapuštění části stavby do nepříliš stabilního podloží jižního svahu. V průběhu realizace byl proto vyhlouben rozsáhlý terénní zářez, jenž pomohl vyřešit zdejší podpovrchový vodní režim a současně tak vytvořil ideální plochu pro zamýšlenou stavbu. Wiesnerovo kompoziční řešení sestávalo z realizace křídla s reprezentační a obytnou funkcí, orientovaného k jihu a položeného na vrstevnici, k němuž pravoúhle a příčně ke svahu přisadil technické a obslužné křídlo, společně tvořící tvar písmene L. Ačkoliv venkovní vzhled vily zcela odpovídá puristickému stylu architekta Wiesnera, uvnitř si rodina prosadila poněkud okázalý, vídeňsky laděný luxus, ve kterém nechybí reprezentativní salonky s bohatým dřevěným obložením, mramorovými krby, štuky a vybavené historizujícím nábytkem. Na opačnou stranu podél přístupové komunikace Wiesner následně umístil domek zahradníka s garážemi. Obdélná plocha, jež vznikla mezi jednotlivými vnitřními stranami budov, byla následně směrem do svahu dokomponována majestátní zdí. Její železobetonové jádro vytvořilo technologický opěrný prvek zadržující hmotu svahu. Vnější kamenný obklad ze shodného materiálu jako podnož obou obytných staveb pak celý prostor architektonicky sjednotil. Toto propojení navíc současně vytvořilo dílem intimní i monumentálně působící prostor před hlavním vstupem do vily.