F. Ehrmann se řadí k pražským německy hovořícím architektům. Byl synem ve Vídni působícího inženýra Alberta Ehrmanna. Studia architektury na vídeňské Technické univerzitě, absolvovaná v letech 1913–1921, mu přerušila válka. V této době se předpokládá zkušenost s Loosovou soukromou stavební školou. Blízké vztahy s Adolfem Loosem dokládá až Ehrmannova účast na oslavě Loosových 60. narozenin pořádaných v pražském Společenském klubu. Vedle signatury Ehrmannova bratrance Leopolda je na listině účastníků rozpoznáván i jeho podpis. Je rovněž ztotožňován na několika společných fotografiích pořízených při této významné události Loosových příznivců. Na přelomu 20. a 30. let je F. Ehrmann uváděn jako profesor na pražské německé technice. Jeho osudy po přijetí říšských diskriminačních zákonů (1933) a jejich následném zavedení i na československých německojazyčných školách nejsou blíže známy. Jisté je, že ještě v roce 1936 jej bylo možné dohledat v pražském adresáři pod jménem „Bedřich“ (v obchodním styku užíval i formu Fritz) v domě č. p. 41 v Lützowově (dnešní Opletalově) ulici. Následně, pro svůj židovský původ, emigroval a usadil se ve Spojených státech, kde i zemřel. Pochován je v Detroitu.